Determinismus, svobodná vůle, Bůh

Asi před rokem mi kamarádka darovala knihu Dopis milujícího Otce. Jde o křesťanskou publikaci, která na základě citátů z bible dokazuje, jak nás Bůh bezpodmínečně miluje. A já si po jejím nedávném pročítání uvědomil, proč mne (mimo tohle) občas děsí Starý i Nový zákon. Podotýkám, že jsem praktikující katolík. Tyto řádky píši v noci neděle 15. 9. 2024. Téměř půlka města Opavy je pod vodou a jsme bez elektřiny, mám k dispozici jen světlo svíčky, píšu hezky postaru tuýkou na papír. Takové chvíle chtě nechtě nutí člověka se zamyslet.

Ráno jsem hrál na violoncello se scholou v naší konkatedrále Panny Marie na mši a děkan Václav místo kázání jen vyzýval k modlitbám a solidaritě. Shodou okolností po mši vysvitlo slunce. Ale spádem vody z Jeseníků, přesto, že přestalo pršet, největší vlna vody dorazila odpoledne a večer.

Co mě tedy na bibli zaráží? V Dopise milujícího Otce jsou mj. citovány a vykládány verše: "Bůh zná počet vlasů na Tvé hlavě," či: "Již před stvořením světa jsem si Tě vyvolil," nebo: "Znám každé Tvé trápení, minulé, současné i budoucí". Z textu a citací z obou zákonů vyplývá jedno. Podle Bible vlastně (a podle katechismu rovněž) je celý náš život dopředu daný. Bůh ví, kdo v něj uvěří a kdo ne, již před naším narozením. Máme tedy vůbec svobodnou vůli? Přeci pokud vše, co nám do života přichází, je Bohu známo (a již dopředu!), včetně skutků druhých lidí, nelze se nijak rozhodnout jinak, než bylo dáno. Ať budeme konat cokoliv, ba nekonat vůbec nic, nic nezměníme. Všechna radost i bolest jsou dány. Z textu knihy a Bible pro mne vyplývá, kterak jediné, co můžeme ovlivnit, je naše vlastní vnímání toho všeho. Jestli s radostí a vírou přijmeme náš daný úděl, včetně toho komu a kde jsme se narodili a s hrdostí, láskou a pokorou konáme Boží vůli.

Jeden antický filosof prohlásil, že s osudem je to tak. Buď jej odmítáme a táhne nás jako pár koní po prašné, kamenité cestě a my samozřejmě trpíme a nebo osud přijmeme a sedíme ve voze a rozhlížíme se po krajině, jde ale o stejnou cestu.

Dlouhé roky přemýšlím nad Bohem, jaký je. Tento determinismus mi zcela nesedí. Nejspíš jsem arogantní vůči Bohu, ale věřím, že mohu a chci si svůj život řídit sám. Samozřejmě být dobrým člověkem, to je má velká touha a Bohu naslouchat a modlit se. Říká se, že nejmocnější silou ve vesmíru, je modlitba člověka čistého srdce. Někdo zase řekne, že dobrý skutek, který není konán s Kristem, dobrý není. Je pravdou, že my lidé jsme velmi omylní a dobré skutky dláždí cestu do pekla, ale to je mimo tuto úvahu.

Nepochybuji, že u zrození našeho vesmíru stála vědomá inteligence. Četli jste knihu Soumrak ateismu? Nebo knihy o moderní kvantové fyzice? Lidské myšlení zřejmě opravdu (silně tomu věřím, že myšlenka je skutečně relevantni energie) ovlivňuje nanosvět, proč by to mělo být s makro světem naopak? Co když jen Bůh (Stvořitel našeho až příliš dokonalého universa pro vznik života, aby to jen byla náhoda) nás vidí v naší kvantové superpozici, jsme pro něj taková příslovečná Shrödingerova kočka a tak zároveň vidí všechny naše množnosti. Viděli jste film Lola běží o život? Každá zdánlivá maličkost vedla k úplně jiným koncům, tak jako v našem životě. Vnitřní hlas táty, kázající mu spěchěj domů, zachránil mojí mamince život, co kdyby ho neposlechl? Raději nedomýšlet.

Opravdu by mě děsilo, kdyby u počátku mé velké životní lásky bylo dáno, že po roce skončí a já vlastně nemohl ani nic udělat, aby to tak nebylo. Co by to bylo za Boha, tak žárlivě milujícího, že ji chce jen pro sebe? A ani by mi nedal šanci?

Co když tedy jen vidí a ví dopředu ne to, co se stane, ale vše, co se stát může. To je přeci ještě úžasnější, ne? Záleželo by tedy ne jen na našem vidění, pocitech a víře, ale také na naší zodpovědnosti a činech, či pasivitě. Z vlastní zkušenosti varuji před našimi bláhovými přáními a nepromyšlenými touhami.

Možná se zdá, že tato otázka je jasná, jako facka. Ale dle mého názoru je Bible ve své hloubce v tomto celkem přísná. Bůh ví vše dopředu. Buďme tedy jako Neo a obejděme systém. Rostliny díky fotosyntéze rostou až z 80% ze slunečního světla. My je jíme, tedy jsme také světlem stvořeni.

Každý má svobodnou vůli a je zodpovědný sám za sebe, vymlouvat se osudu (to moji rodiče mohou za to, že jsem alkoholik apod.), na to já nevěřím.

Na úplný závěr:

Jeremiáš 23.1-4: Běda pastýřům hubícím (ach naše "elity") a rozptylujícím stádce pastvy mé, dí Hospodin. Protož takto praví Hospodin Bůh Izraelský o pastýřích, kteříž pasou lid můj: Vy rozptylujete ovce mé, anobrž rozháníte je, a nenavštěvujete jich; aj, já navštívím vás pro nešlechetnost předsevzetí vašich, dí Hospodin. Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal, a přivedu je zase do ovčinců jejich, kdežto ploditi a množiti se budou. Nadto ustanovím nad nimi pastýře, kteříž by je pásli, aby se nebály více, ani strachovaly, ani hynuly, dí Hospodin.